První výprava do Barrow Downs

Ve středu jsem se vypravil do Hůrky nakoupit nějaké zásoby, prodat nalovené kůže divokých zvířat a poslechnout si novinky u starosty. Ceny se poslední dobou díky zprávám z východu drží na slušné úrovni a tak mi zbylo několik stříbrňáků na pořádnou pitku u Skákavého poníka.

Než jsem vlezl dovnitř, odchytl mě nějaký otravný elf a začal vykládat o zlu šířícím se z nejhlubších komnat Mohylových vršků. Sice mi lezl trošku na nervy, ale jakmile prozradil, že se dole kromě temných monster nachází i bájný poklad, začalo mě to zajímat. Prý se někde v kobkách nachází časti klíče a pokud mu je přinesu, dokáže ho vyrobit. Tím klíčem se pak otevře poslední hala, kde nemrtvý král Sambrog střeží nesmírný poklad. Bez váhání jsem na to kývl a šel do poníka plánovat postup.

Po několika pivech jsem se seznámil se skupinkou nudících se amazonek - věčně ukecaná Aladis, na kytaru drnkající Bobina a Medana, kterým učaroval můj nesmírný šarm a bez problémů jsem je přemluvil na výpravu do kopců. U baru poskakoval divný starý hraničár Goddefroy, kterýmu někdo ukradl boty. Dožadoval se láhve rumu pro zažehnání blížící se kocoviny. Za flašku výčepní lihoviny byl ochotný jít s nama i do samého pekla. 

Druhý den k večeru jsme se vypravili do Mohylových kopců. Vstup do jeskyně vypadal tajemně, holky se začaly cukat, ale já a můj kumpán Pašík jsme povzbudili morálku naší družinky několika proslovy. Goddefroy dostal další láhev.

První patro podzemí bylo zaplaveno obrovskými pavouky, kteří se na nás hrnuli z chodeb, vyskakovali z bočních komnat a spouštěli se ze stropu. Boj byl nelítosntý a krvavý. Ze začatku jsem byli těžce zatlačeni ke stěnám, ale po čase se nám podařilo prolomit obklíčení a nakonec jsme se prosekali do dalšího patra. Tam už na nás čekali nemrtví. Medana se zalekla, protože proti nim je úplně bezbranná. Ale na přemýšlení nebyl čas, kostlivci se začali rojit kolem nás,vylézali ze země a svět se změnil v krvavou, křupavou řežbu.

 Po několika hodinách a stovkách nemrtvých, které jsme opět zmrtvili,  jsme se dostali do velké haly. Uprostřed stáli Gaerdring a Gaethrel, mohyloví přízraci.

Těžší bitku jsem nezažil ani ve skřetích ruinách u Zapovězené hospody daleko na východě. Gaerdring se vrhnul na Aladis, ale povolával si na pomoc obživlé ruky a mrtvoly nějakých tlusťochů a posílal je na naši ubohou Bobinu. Goddefroy vystřízlivěl a spolu jsme udělali bojovou hráz, která zpívající Bobinu chránila před útokem nemrtvých. Boj trval už 15 minut a vypadalo to špatně - docházeli nám síly, šípy, hlasivky. Když už to vypadalo nejhůř, Medaně se povedlo odlákat přizrak a Aladis propíchla mrtvole srdce. Po zlikvidování Gaerdringa, zabít Gaethrela už bylo otázkou minuty. 

V jeho kapse jsme našli první část klíče. 

Znovu jsme se vypravili procházet kobky s mrtvolama, temnýma kouzelníkama a kostli-lukostřelcama. V jedne větší místnosti zakryté mlhou jsme našli malá dvířka do kruhové haly. Uprostřed stál Thadúr Ničitel - temný kouzelník.

Boj byl krutý. Ze začátku Thadúr jen běhal kolem a vysmíval se nám, ale pak se vrhl na naši bojovnici se smrtelným výkřikem, který omráčil na 15 sekund půlku naši družinky. Podařilo se nam z omámení probrat a začít se bránit. Po několika minutách kouzelník odběhl a poslal na nás svoje kamarády - mrvoly, jak jinak. Bobina drnkala z posledních sil, my ostatní sekali hlava nehlava, Goddefroy zahodil flašku a začal konečně střílet. Po několika krvavých útocích se nám Thandura podařilo zatlačit do kouta a rozsekat ho na kousíčky. Druhá čast klíče byla naše.

V Hůrce nám elf s pomocí místních kovářů vyrobil celý klíč a za několik dní se do kobek vydáme znova objevit tajemství ukrytá v poslední místnosti Mohylových kopců. Do té doby si budem užívat u Poníka pivo a líh.