Sambrog I. část

Hůrka

"Pomooooc, zloděj", vykřikla zelinářka Lily Pískonosková stojící vedle svého stánku u Západní brány v Hůrce.

Sakra, už si mě zase všimli. Nějak mi to plížení poslední dobou nejde, ze mě pořádná zlodějka nikdy nebude. No nic, zdrhám. Určitě mě jako obvykle budou honit dokud to půjde. Zkusím běžet k tamhlě těm kopcům, za nima je Starý les a tam se jim ztratím. Sice jsem už o Starém lese slyšela a nic příjemného mě tam nečeká, ale lepší nějkej ten pavouk než useknutá ruka.

"Nadběhněte jí kolem zříceniny. My to vezmem po cestě"

Ufff, tak to bylo těsně, právě mi kolem ucha prosvištěl šíp. Asi tady nemají rádi hobity, rasisti. Jestli vypustí psi, tak to do lesa nestíhám. Zkusím tuhle pěšinku doleva do kopců, kdysi dávno jsem tam byla na výpravě. Tam bych se jim mohla schovat někam za velkej kámen.

Co to je? Do čeho jsem to vběhla? Všude mlha, nic nevidím. Naštěstí mě nevidí ani moji pronásledovatelé a čokli se nějak neozývají. Huáá, to jsem se lekla. Nějakej kostlivec nebo co. Nekoukám moc kolem a běžím dál. Třeba bafne aji na moje pronásledovatele.

NAZDAR LIDI, HLEDÁTE MĚ? VÝBORNĚ, ZROVNA JSEM SE NUDIL, ozvalo za mnou hlasem, připomínající zvuk dunícího olověného víka rakve.

"áááááááááá", zaječel čísi vzdalující se hlas.

Vypadá to, že jsem je setřásla.

Mlha se trochu trhá. Koukám, že jsem na pláni plné šutrů, rozpadlých hrobů a táhmle vykukuje nějakej falickej symbol. Aspoň tu nejsou lidi s vidlema, s nepřítomným pohledem, hledající zábavu na večer - třeba napichování malých hobitek na kůl.

Matně si pamatuju, že někde na jih je vchod do kobek. Zkusim se proplížit tamhle k tomu světlu, snad tam bude někdo, koho bych konečně mohla obrat. Už mám celkem hlad a nechcu dopadnout jak tady ti kostlivci.

Nějací lidé s elfama, výborně, ještě kousek popojdu za tamhle ten barel.

"Ten syčák nás pěkně podvedl" řekla naštvaně bojovnice.
"Jo, kdyby ses nemuchlovala s tím elfem, tak bychom ho neztratili, blbko" odvětila čarodějnice.
"Kdo je tu blbka, ty trubko." vlepila bojovnice kouzelnici facku.
"Já tě uškvařím" křikla kouzelnice a vytasila runy z kapsy.
"Ale no tak děvčata" vlítla mezi rozčilené dobrodružky bardka, "nemlaťe se tady spolu a radši vymyslete, co budem dělat".
"Jáá, bich sy dal rumh, škyt" zamumlal hraničář a usnul.

U ohně stály 3 postavy a mávaly rukama. Vedle pochrupoval bosý stařík. Magoři. Zkusím jim sebrat tamten vak. Ještě kousek, táák, malý krůček, pomalu obejít zelený stan a ....

"Copak to tu máme? Že by krysa?" ozvalo se za mnou. Do pytle, ja se na to vyprdnu.

(pokračování zítra)